GEOSTEZKA PŘES BUKOVÉ HORY

Geostezka vypráví příběh, který začíná před 90 miliony lety v období druhohor, kdy byla oblast geoparku zalita mělkým mořem. Na jeho dně se usazoval křemenný písek a štěrk, ze kterého postupem času tíhou nadloží vznikla pevná hornina zvaná pískovec. Kromě nejčastějších křemenných pískovců najdeme v geoparku i pískovce železité (obsahují železitý tmel) či pískovce vápnité (s karbonátovým tmelem). V okolí Víšku (zastavení 2) převládají hrubé křemenné pískovce, Kuřívody leží už na jemnějších horninách s častými vápnitými vložkami. Poznáte to i podle charakteru lesa: chudé borové lesy na křemenných pískovcích se východním směrem mění na bukové (v údolích spíše smrkové) lesy na bohatších půdách.

Další kapitola geologické historie se otevřela na samém konci druhohor a v třetihorách, kdy do otevřených puklin v pískovcích proniklo z hloubky žhavé magma a utuhlo v podobě žil. V rámci geostezky lze vylézt na Malou a Velkou Bukovou (zastavení 4 a 5). Jádro obou vrchů je tvořeno pevnější vulkanickou horninou, která mnohem lépe odolává erozi než měkčí pískovce. Z toho důvodu tvoří dominanty zdejšího kraje.

Střídání chladnějších a teplejších období ve čtvrtohorách vedlo k výraznější modelaci reliéfu. Tehdy se vytvořil plochý úval protékaný Hradčanským potokem a sníženina Pustého rybníka (zastavení 7), která byla v nejmladších čtvrtohorách zčásti vyplněna rašelinou.

Před záborem území armádou a vytvořením vojenského výcvikového prostoru v roce 1950 byla hlavní obživou místních obyvatel práce v lese spojená s pálením dřevěného uhlí a smoly. Dřevo se sváželo lesní železnicí, jejíž trasu u Strážova (zastavení 6) geostezka zčásti sleduje.