Vrch Děvín

Není mnoho míst, kde si lze prohlédnout vulkanickou žílu vycházející až na zemský povrch. Děvín je jedním z nich. Výrazný vrchol Děvína, vypínající se nad Hamerským rybníkem, vznikl díky tenké vulkanické žíle, která pronikla z hlubin země až k povrchu a zpevnila místní turonské křemenné pískovce. Tuto vulkanickou žílu si u přístupového schodiště na hrad Děvín můžeme prohlédnout na vlastní oči. Hornina, která žílu tvoří, byla pojmenována polzenit.Byla prvně popsána právě v této oblasti a za své jméno vděčí blízké řece Ploučnici (německy Polzen). Polzenity náleží k nejstarší fázi sopečné činnosti. Jsou staré téměř 80 mil. let, spadají tedy až do konce druhohor (nejmladší křídy). Pod hradem je výrazná rovná stěna se zachovaným deskovitým proželezněním (rezavočerná pevná krusta na povrchu tvořená oxihydroxidy železa), která je pokračováním kontaktní plochy vulkanické žíly s pískovcem.

Hydrotermální přeměnou a zvětráváním polzenitové žíly na kontaktu s pískovcem vznikal goethit, limonit a jílové materiály, které se od 16. století těžily jako železná ruda (obsahovaly až 68% železa). Hornická činnost byla nejvíce intenzivní v 18. století a z této doby se v podzemí středověkého hradu dochovaly štoly po dobývkách železné rudy. Jedna z nich sleduje v přímce od hlavní věže hradu polzenitovou žílu, tvořící osu samotného Děvína a sousedního Hamerského Špičáku ve směru SV-JZ. Železná ruda se dále zpracovávala ve vysokých pecích a hamrech (kovárnách – odtud název Hamru na Jezeře). Ve štolách se dnes dobře zimuje netopýrům, z toho důvodu jsou štoly opatřeny mřížemi.