Bývalá jáma na těžbu jílu „Irena“

V jámě se od roku 1973 těžily jíly na výrobu cihel. Ložisko se nacházelo ve velké vzpřímené glaciálně tektonické šupině směřující od severovýchodu na jihozápad. Po ukončení těžby jílu byla jáma utěsněna a využívána jako skládka komunálního odpadu. Dnes je skládka zasypána a zazeleněna a je volně přístupná. Na její severozápadní straně je vidět asi 5 m vysoká téměř svislá stěna bývalé těžební jámy. Na jihozápadním konci se ohýbá téměř kolmo k severozápadu a otevírá 16 m dlouhý, glaciálně tektonický profil vrstev skládajících se z vyzdvižených miocénních štěrků, písků, spraše a jílů. Bílé, písčité jíly tvoří ve větších oblastech slabě zpevněné jílovce. Místy jsou i silně zpevněné horniny, které se označují jako třetihorní kvarcity. Vznikly z původně sypkých, jemných písčitých jílů silifikací podzemní vodou.