Poustevna Stohánek

Vysoká osamocená skála uprostřed lesů lákala k využití už v 15. století, kdy na ní tehdejší panstvo nechalo vybudovat dřevěný hrádek. Z těch dob tu zbylo kamenné schodiště, které se noří do skály a jehož konec z úpatí skalního bloku nevidíte. Je vidět, že prošlapané schody už leccos pamatují. Určitě i poustevníky, kteří se tu usadili kolem roku 1740. Čtenáři Karoliny Světlé jednoho „znají“ z povídky Poslední poustevnice, ostatní si mohou alespoň prohlédnout do skály vytesanou světničku na vrcholu a výklenky po křížové cestě. O zahrádkách někdejších obyvatel svědčí terásky.

Možná si pomyslíte, že tady byste dokázali poustevničit také: výhledy z vrcholu jsou fantastické, na dosah ruky trčí dvě homole Hamerského Špičáku a Děvína, kousek dál ční monumentální Ralsko a úplně vzadu Bezděz a Ještěd. Jste uprostřed všeho. Přes údolí spatříte v úrovni očí jako zeď rovnou řadu okrajových pískovcových skal s čepicí z borů. Jde o Dlouhý kámen, zvaný také Titanic – rozměry jsou údajně shodné.