Velká a Malá Buková hora

Malá i Velká Buková tvoří výrazné dominanty zdejšího kraje. Jádrem obou vrchů je pevná vulkanická hornina. Jde o přívodní dráhy magmatu (tzv. sopouchy) původního sopečného tělesa, které v době třetihor proniklo skrz starší křídové uloženiny. V průběhu milionů let pak tvrdší bazaltická (čedičová) hornina odolala erozi mnohem lépe než okolní pískovce. Dnes tedy můžeme obdivovat toto krásné dvojvrší.

Ve vrcholové části Malé bukové hory byl bazalt obnažen erozí v podobě menších výchozů se sloupcovitou odlučností. Pětiboké či šestiboké sloupce jsou typické pro třetihorní vulkanity a vznikly v době, kdy žhavé čedičové magma chladlo a smršťovalo se. Na vrcholu můžeme najít také skály pískovcové, liší se však složením a zbarvením – ty okrové jsou tvořeny křemenným pískovcem, bílé naopak pískovcem výrazně vápnitým, ve kterém se zachovaly drobné fosilie (včetně celých vápnitých schránek) jako připomínka druhohorního moře.

Ve vrcholových partiích se k nebi zvedají nádherné buky. Opět za to může vulkanismus. Na minerálně bohatší geologický podklad tvořený vulkanickými horninami jsou vázány i druhově bohatší lesy. Místní květnaté bučiny tvoří jakousi oázu uprostřed borových monokultur. Kromě druhově bohaté flory zde nalezneme i některé ohrožené druhy živočichů – jako např. tesaříka alpského.